Něco málo z historie kuželkářského sportu ve Smiřicích

(Podle publikace „50 roků kuželkářského sportu ve Smiřicích“ sepsané dlouholetým členem KK Zálabák p. Zdeňkem Runkasem - publikace zahrnuje období od r. 1938 do r. 1988)

Kuželky se ve Smiřicích hrály odedávna - dříve bylo koulení velmi oblíbenou hospodskou zábavou, každá lepší hospoda měla svoji dráhu - avšak organizovaně se začalo koulet až od roku 1938 po ustavující schůzi 11 zakládajících členů. Trénovalo se tehdy na pískovém kuželníku v Hotelu Andrejsek (budova bývalého kina) a v hostinci U Šmiků. To však nebyly jediné kuželníky ve Smiřicích - další se nacházely v hostinci U Pácaltů, na Lednici, v Městském hotelu a u Balašů. Pískový kuželník v Hotelu Andrejsek však nebyl pro zápasy ideální, a tak všechny domácí zápasy se vesměs prohrávaly. Mistrovské zápasy bylo tedy nutné hrát na betonových drahách na cizích plánech.

Počátkem roku 1940 bylo rozhodnuto, že je nutné vystavět vlastní krytý betonový kuželník, kde by se mohlo hrát i ténovat v zimě. Vhodným místem pro takovou dráhu se stala restaurace Na lednici, jejíž nový nájemce se ukázal jako velký fanda tohoto sportu. Za finanční pomoci sládka zdejšího pivovaru a úsilí zdejších kuželkářů byla 9.6.1940 slavnostně otevřena nová kuželna. Záhy musela být pro velký zájem o koulení dvě družstva, do kterých byli jmenováni hráči přibližně stejné výkonnosti, čímž bylo zajištěno, že si všichni hráči zahrají.

V roce 1941 měl kroužek 15 hráčů v A družstvu a 16 hráčů v B družstvu ( z nich 10 registrovaných v župě). Mimo to měl 35 členů přispívajících. V roce 1942 dochází k výměně na postu předsedy družstva - Františka Malého, který vedl kroužek od jeho založení, nahradil Josef Hofman, jednatelm se stává hostinský Břetislav Šicner. V témže roce německé úřady zakazují spolkovou činnost a tím skončila mistrovská soutěž. Na kuželníku se však dále hrají přátelské zápasy a zajíždí se i do jiných měst. Čilý ruch zde panuje po celou dobu německé okupace.

24.6.1945 je svolána valná hromada a kuželkářský kroužek Zálabáci opět zahajuje svoji činnost. Novým předsedou byl zvolen Josef Hlavatý. V této době vyvstal i další problém - stávající betonová dráha nevyhovuje předpisům, a tak je potřeba změnit povrch na asfaltový, aby se i nadále mohla hrát mistrovská utkání na domácí půdě. Finanční situace Zálabaků nedovoluje pořídit si nový povrch na vlastní náklady. Situaci zachránil hostinský a jednatel B. Šicner - nechal na vlastní náklady potáhnout povrch gumoasfaltem. Nový povrch byl v zápětí prověřen při pořádání mistrovství jedntolivců na 100 hodů do plných, na kterém se během 5 týdnů vystřídalo 258 závodníků.

V roce 1948 kuželkáři ztratili díky sjednocování tělovýchovy samostatnost a museli se zapojit do tělocvičné jednoty Sokol Smiřice, s čímž nesouhlasilo několik členů a svoji činnost ukončili. Ještě nějaký čas se koulelo závodně. Koružek byl organizačně zapojen do župy Podrkonošské. Soupeři byli vesměs ze vzdálenějších jednot, náklady na cestovné vzrostly a protože kroužek tyto náklady neusnesl, závodní činnost byla ukončena. Koulelo se ale dál, jen pro zábavu. Kádr hráčů se udržoval stále po hromadě. Toto rekreační koulení, které se odbývalo tradičně vždy ve středu, trvalo až do roku 1954.

Na členské schůzi 5.1.1955 byl přijat návrh opět se zapojit do závodního soutěžení, a tak se znovu rozeběhly tréninky a soutěže. Koncem roku 1956 bylo koulení na Lednici ohroženo - tehdejší státní statky se rozhodly, že objekt, v němž byla dráha, zadaptují na bytové jednotky pro své zaměstnance. Po mnoha jednáních mezi Krajským výborem pro tělovýchovu a ředitelstvím Státních statků došlo k dohodě - kuželkáři uvolní dosavadní shromažďovací místnosti, ze kterých se vybudují byty a Státní statek vybuduje obdobnou místnost na opačné straně kuželny. Dne 22.10.1957 byla rekonstruovaná dráha zkolaudována a předána kroužku k užívání.

Kolem roku 1959 začíná v některých městech kuželkářský sport stagnovat, např. v Hradci Králové zaniklo od doby okupace 11 družstev. Smiřické koulení však „jede“ dál, čemuž pomáhá i organizování turnajů místních družstev, při kterých vždy někdo nový podlehl kouzlu tohoto sportu.

S vývojem kuželkářského sportu došlo k dalšímu problému - jak přestavět stávající dráhu na dvoudráhu. A proto se od roku 1959 uvažuje o přístavbě stávajícího objektu. Přípravy začaly v roce 1960. Byl dovezen materiál, vyhašeno vápno, ale ke kopání základů nedošlo. Posléze se ztratil původní rozpočet, a proto nebylo možnos zařadit stavbu do Akce „Z“. V této době také dochází k výměně předsedů - 21.10.1961 byl zvolen do této funkce p. B. Šmejda. Na lepší časy ohledně výstavby dvoudráhy se začalo blýskat v roce 1963. Oddíl získal další materiál, a tak se na podzim tohoto roku pustili členové do stavby základů. Díky dobré organizaci práce byl kuželník i v době přístavby stále v provozu. V roce 1964 práce pokračují - vyzdila se západní zeď, připravil se strop, jen materiál na střechu chyběl. Teprve v listopadu se mohlo provést provizorní zastřešení. V následujícím roce se vyboural strop nad první dráhou a původní zeď mezi oběma drahami, betonovala se druhá dráha, chodník, mantinely, propadliště a nahazovaly vnitřní zdi. Tehdejší MNV přispělo materiálem a asfaltéři, kteří pracovali na Gigantě, provedl asfaltový potah na druhé dráze. Nová dvoudráha byla v lednu 1966 hotová. Slavnostní otevření dvoudráhy proběhlo za přítomnosti mnoha hostů 21. - 22.5 1966 pořádáním krajského přeboru dorostu. Během roku 1969 a 1967 pak proběhly dokončovací stavební práce.

V roce 1970 požádal oddíl MNV o povolení přístavby šaten a dřevníku. Základy byly vybudovány tentýž rok v listopadu. Brigádnické hodiny na stavbě usílí a chybějící trénink se odrazil na výsledcích, když jsme podzimní kolo v roce 1971 končili jako předposlední. V tomto roce se nám také podařilo uspořádat mezinárodní utkání s kuželkáři z NDR - v květnu ve Smiřicích a v červenci v Hohenleipisch.

V roce 1972 byla provedena výměna střešní krytiny a skončily práce na výstavbě šaten a dřevníku. Stavitelské úspěchy se však nesrovnávaly se sportovními, a tak po 10 letech oddíl sestoupil do III. třídy meziokresního přeboru.

Rok 1973 byl rokem 35. výročí založení kuželkářského oddílu. I nadále pokračovaly práce na údržbě budovy. Na podzim 1974 došlo k reorganizaci soutěže a družstvo Zálabaků bylo zařazeno do skupiny C ve II. třídě. Po podzimním kole družstvo vedlo soutěž, a také družstvo dorostenců si vedlo výtečně - v krajském přeboru skončilo na 2. místě. Úspěchem v roce 1975 bylo umístění dorostence J. Holečka na přeborech ČSSR na 22. místě, nikdy předtím se závodník ze Smiřic do nejvyšší soutěže nedostal. Ve šlépějích svého bratra šla i dorostenska J.Holečková, která na mistrovství ČSSR obsadila v roce 1978 krásné 12. místo.

V roce 1977 byla ustavena skupina, která zahájila přípravné práce na vybudování automatického stavěče kuželek. Stejně jako v letech minulých se staly největší překážkou chybějící finance. Po velkém úsilí členů oddílu byla koncem roku 1979 připravena kompletní konstrukce staveče připravena. Elektronickou část zhotovilo JZD Lišany. Koncem dubna 1980, hned po skončení mistrovských zápasů se začalo s bouráním zadní části kuželníku a přípravou na zabudování konstrukce automatů. V září pak byli povoláni elektrikáři z JZD Lišeň, kteří automat zapojili. Celá práce se zdařila i díky finančním příspěvkům od OV ČSTV a díky pomoci Státního statku, Cukrovaru a Dřevotvaru. Slavnostní zahájení provozu nové automatické dvoudráhy se konalo 21.10.1980.

V roce 1981 byl za předsedu oddílu zvolen Josef Rynt. Zlepšené tréninkové možnosti se odrazily i ve vlastní soutěži. V roce 1982 se A družstvo umístilo na 2. místě a jen o vlásek mu unikl postup do soutěže vyšší. V tomto roce vyvstal nový problém: dráhy nevyhovují požadavkům, jsou ve prostředku vyježděné, a tak bude nutno buď dráhy vyrovnat přežehlením asfaltu nebo položit umělý povrch - sadurit, kterým se v té době již řada oddílů pyšnila. A opět do hry vstupuje známý problém - chybějící peníze. Ale OV ČSTV přislíbila dotaci a zbytek slíbila zaplatit jednota TJ Sokol. Dodavatel se ale nepodařil zajistit ani v roce 1983, a tak na kuželně probíhají pouze drobné udržovací práce.

V roce 1984 se začalo s pracemi na položení nového povrchu drah - saduritu, povrch byl položen v červnu 1985. V roce 1986 proběhla adaptace kotelny spojená s vybudováním nového komínu a na kuželně se instalovalo etážové topení. Tak jako v minulosti, tak i tentokráte se práce na kuželně odrazily na výkonech sportovních - A družstvo končí jako poslední v jarní části soutěže a sestupuje z krajského přeboru I. tř., B družstvo končí v okresním přeboru ma 7. místě.

Zde vyprávění pana Runkase končí - co dodat? Z té novější historie je třeba zmínit fakt, že od 1.10.1991 je Kuželkářský klub Zálabák samostatnou organizací. Drobné stavební úpravy budovy kuželny pokračují i v následujících letech - roku 1998 se kuželna dočkala plynového vytápění, v r.1999 proběhla výměna automatických stavěčů kuželek, v r. 2001 se dokončovalo vybavení šaten, přestavba sociálního zařízení a na kuželnu byla přivedena voda.

Hráčský kádr se neustále obměňuje - spousta členů odchází, přichází dorost a s ním nové naděje. Zde je potřeba zmínit obětavou práci pana B. Šmejdy, který se věnuje dorostu. Družstva A a B již několik let hrají oblastní přebor II. třídy, Také obliba koulení mezi smiřickou veřejností roste, což dokazuje velký zájem o pronájem dvoudráhy.

ROHU ZDAR!